Jindy, když mistr Fu učil zástupy, přišel k němu pro radu koncový uživatel, jemuž se dostalo zpráv o Mistrově moudrosti.

Třikrát se Mistru Fu uklonil. "Bažím proniknout do Velké cesty Unixu," pravil, "leč příkazový řádek mě mate."

Někteří z přihlížejících čerstvých konvertitů se jali vysmívat koncovému uživateli. Zvali jej "mimoněm" a pravili, že cesta Unixu je vyhrazena těm, kdo oplývají kázní a inteligencí.

Mistr je ztišil zdviženou dlaní a vyzval nejhlučnějšího z nich, aby předstoupil tam, kde mistr a koncovým uživatel seděli.

"Pověz mi," vybídl novice, "o kódu, jenž jsi napsal, a o koncepcích, jimž jsi dal povstat."

Ten se zakoktal a ztichl.

Pak se Mistr obrátil na koncového uživatele. "Pověz, proč usiluješ nalézt Cestu?"

"Jsem nespokojen se softwarem, jenž mě obklopuje," odpověděl koncový uživatel. "Klopýtá, oko nepotěší, k práci se nehodí. Zvěděl jsem, že Cesta Unixu, ač náročnější, je ušlechtilejší, a toužím odvrci nástrahy a bludy."

"A čím se na světě zabýváš," otázal se mistr Fu, "že jsi nucen zápolit se softwarem?"

"Jsem stavitel," pravil onen. "Nejeden dům v tomto městě byl zbudován pod mým jménem."

Mistr Fu se obrátil na novice. "Kocour se zajisté může vysmívat tygrovi. I tehdy však jen přede, a neřve."

Když to slyšel, novic byl osvícen.