Svoji profesní dráhu jsem na začátku 90. let začal jako vysokoškolský učitel a také jako programátor specializující se na tehdy nový trend objektově orientovaného programování. Pracovali jsme tehdy s novým, moderním a od stávajících stylů odlišným způsobem analýzy systémů a tvorby softwaru. Z tohoto nového stylu se vedle stále existujícího proudu orienovaného na výzkum a speciální programovací jazyky a systémy vyvinul směr, který se prosadil jako hlavní nejen ve tvorbě softwaru, ale i v takových oborech, jako je například modelování podnikových procesů a nebo i jako přístup k modelování obecně. Návrhové vzory a programovací jazyk Java, o kterých je tato kniha, jsou v praxi těmi nejrozšířenějšími technologiemi.

Vzhledem k tomu, že mluvíme o dominantním přístupu ve tvorbě softwaru, tak je zřejmé, že během dlouhé řady let vyšlo na toto téma nejen v zahraničí, ale také u nás mnoho knih a odborných publikací nejrůznější kvality a s různou motivací vzniku. Proto jsem ke knize Návrhové vzory Rudolfa Pecinovského přistupoval opatrně. Ale již po prvních okamžicích čtení této knihy jsem byl šokován. V ruce jsem totiž držel knihu, která je výrazně jiná a také výrazně lepší, než všechny, které jsem dosud viděl. Přečetl jsem ji jedním dechem, po několika dnech jsem ji opět otevřel, ještě jednou přečetl a stále v ní listuji a stále v ní nacházím další myšlenky a inspiraci. Nejde jen o vlastní odborný obsah, ale také o způsob, jakým je tato kniha napsaná.

Kniha je totiž původní odbornou prací, která je napsaná formou dialogu dvou osob: autora knihy a jeho přítele, který zastupuje čtenáře. Přítel většinou klade otázky a autor mu odpovídá a vysvětluje. Řada témat se na sebe odkazuje, nové otázky vyplývají z přechozích odpovědí. Čtenář po několika minutách dostává pocit, jakoby otázky v textu obsažené dával on sám. Autorovi knihy se zde podařilo vyvolat takový pocit stotožnění čtenáře s obsahem knihy, jaký známe v nejlepších dílech světové klasické literatury a vědy. Shodnou formu dialogu nalézáme v pracech Sókrata, Platóna, Cicerona, svatého Augustina, Galilea Galilei a dalších. Podle klasiků je dialog jedním z pilířů evropského myšlení. Jeho věcný přínos plyne z pochopení a uznání, že jeden člověk se může mýlit nebo zastávat jednostranné stanovisko a že mu tedy může pomoci setkání s názorem druhého. Setkávání a střetání názorů vede k lepšímu, pravdě bližšímu názoru než měli účastníci před setkáním. To lze doložit i překladem řeckého pojmu „dia-logos“ do češtiny jako „skrze slovo“ nebo volněji jako „prostřednictním řeči“. Kniha Rudolfa Pecinovského má všechny rysy takového dialogu: Autor má vlastní názor, který je schopen zdůvodnit. Autor je také schopen tento názor jasně a srozumitelně vysvětlit. A nakonec, autor je schopen poslouchat názory a argumenty druhého (tj. čtenáře), rozumí jim, přemýšlí o nich a reaguje na ně.

Odborné publikace jsou u nás psány úplně jinak. Převažuje styl psaní odborného textu opírající se o sterilní trpný rod a třetí osobu (například „dělá se ...“, „znamená, že“). Jiné práce používají mykání (například „máme ...“ , „navrhujeme ...“). Používání první a druhé osoby („já“ a „ty“) se nepovažuje do odborné literatury za vhodné. Rudolf Pecinovský nám všem vytřel zrak, protože ukázal, že to jde. Musí se to ale umět.

Je tu ještě jedna záležitost, na kterou bych rád upozornil. Jde o českou odbornou terminologii. Nebudu daleko od pravdy když řeknu, že každá práce publikovaná v anglickém jazyce je v oblasti informatiky automaticky hodnocena více než jakkoliv kvalitní dílo v češtině. Dnes se již stává v obci informatiků módou neumět říci odborné pojmy česky. Tento nešvar proniká do odborných konferencí, vědecko výzkumných aktivit na vysokých školách i do praxe. Rudolf Pecinovský ale napsal tuto knihu česky a postaral se i o perfektní české překlady a výklady odborné terminologie návrhových vzorů. Zpřístupnil tím diskutovanou problematiku nejen řadě studentů, ale dovolím si tvrdit, že tako kniha určitě přinese překvapivá zjištění i expertům, kteří jsou hrdí na svoji znalost angličtiny a teď si myslí, že díky znalosti vyjmenovaných slovíček již všechno vědí. Každý sebevětší odborník ale občas narazí na něco, co by ještě potřeboval v nových souvislostech vědět. A takových nových souvislostí je v této knize hodně.

Závěrem

Kniha návrhové vzory navazuje na dlouhou řadu prací stejného autora. Rudolf Pecinovský prokázal, že je nejen nejpracovitějším autorem českých odborných publikací z oblasti programování (recenzovaná kniha je jeho již 39. publikací), ale že právem patří mezi odborně nejlépe vybavené a talentem nadané autory. Kniha obsahuje řadu informací a návodů k řešení množství problémů, které jsou podloženy odborným zázemím autora nejen jako programátora, ale i vedoucího projektů, školitele a vysokoškolského učitele. Spojuje v sobě kvalitu příručky, učebnice, odborného textu a neváhám prohlásit i monografie z oblasti aplikované vědy, která dál posunuje českou odbornou terminologii a přináší nový pohled na inženýrské metody tvorby softwaru. Je to výjimečné dílo nejen mezi publikacemi v českém jazyce, ale i na mezinárodní úrovni.

Doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D.
ČZU Praha a ČVUT v Praze